Základní škola, Kostelec u Holešova, okres Kroměříž
Zpracováno ke 110. výročí založení školy
1898 – 2008


Motto:

Pracujete-li tam, kde je láska, radost a smích a kde si vás váží,
máte svou práci rádi a jste ochotni pracovat s dvojnásobným úsilím.
Zjišťujete, že máte talent a schopnosti,o kterých se vám dříve ani nesnilo.
L. L. Hay

„Na základě Nejvyššího zmocnění výnosem vys. c. K. ministeria kultu a vyučování
ze dne 31. srpna 1898 čís. 22460 jest uděleno povolení pojmenovati nově vystavenou budovu školní
Nejvyšším jménem: „Obecná škola národní císaře Františka Josefa I.“

Zápis ze školní kroniky- šk. rok 1899/1900

Tímto jednoduchým a vcelku strohým vyjádřením se začíná psát historie školy, která v letošním roce slaví 110. výročí svého vzniku. Uvědomovala si ruka, která tento zápis roku 1898 psala, jaké osudy potkají tuto stavbu? Jaký význam bude mít tento zápis pro generace budoucí? Mohl ten první popsaný list v kronice tušit, kolik takových ještě bude třeba a kolik rukou se při psaní vystřídá, než budou psány tyto řádky? Kolik inkoustu bude potřeba k zachycení všech více i méně důležitých informací o jejím životě a duchu? Kolik zvídavých očí a tázavých pohledů zažijí její zdi, kolikrát se z jejích oken bude ozývat smích a mnohdy i pláč? Mohli tehdejší pamětníci odhadnout, jakým směrem se bude jejich dítko vyvíjet a jakými změnami v průběhu desetiletí projde? Možná ano, možná ne. Odpovědí se již pravděpodobně nikdy nedočkáme. Přesto můžeme s určitostí tvrdit, že úmysly těchto našich předků byly čisté a jejich ruce a činy byly vedeny k jasnému cíli – vše pro naše potomky, vše pro zvýšení vzdělanosti a národní hrdosti. Když se s odstupem více než jednoho století podíváme zpět, musíme ocenit prozíravost a předvídavost všech, kteří se o vznik školy zasloužili. Školství v naší obci získalo pevné místo. Nabídlo prostor k realizaci cílů a myšlenek mnoha nástupcům idejí Komenského. Je na nás, abychom pokračovali ve šlépějích našich předchůdců, abychom i my mohli příštím generacím předat důkazy o naší snaze povznést školství v naší obci.

Historie školy

Základní kámen byl položen v roce 1898 a ještě v tomtéž roce byla škola slavnostně otevřena. Velkou zásluhu na tom měl tehdejší starosta Kostelce Florián Odložilík, který si uvědomoval, že stará školní budova naproti faře nevyhovuje potřebám žáků ani učitelů. Tehdejší budova byla trojtřídní a nesla název „Obecná škola národní císaře Františka Josefa I“. Byla to přibližně polovina dnešní „staré“ budovy (dnes je spojena se školní jídelnou). V období 1. republiky byla hned vedle ní postavena další budova (u hřbitova), kde sídlil obecní úřad a pošta. Tyto instituce byly roku 1946, kdy došlo k vytvoření měšťanské školy pro žáky z Kostelce, Karlovic, Roštění, Němčic a Staré Vsi, přesunuty a díky sbírce byla velmi rychle školní budova rozšířena o další prostory. Její podoba je prakticky stejná dodnes. Jak už to ale chodí, i tato budova začala dosluhovat a doba si žádala další stavební úpravy. Tyto práce začaly roku 1976 opravou stávající budovy školy a výstavbou nové školní jídelny, která byla otevřena v roce 1980. Byla postavena také nová kotelna, v 90. letech byla plynofikována, a také byt pro školníka. Prakticky ihned poté se začalo s budováním nového školního pavilonu pro druhý stupeň. Ten byl připojen ke „staré budově“ spojovací chodbou a otevřen v roce 1982. Naše škola se tak mohla pochlubit zázemím, které jen tak k vidění nebylo. Přibyla spousta odborných učeben, nově zařízené třídy a kabinety. Když ještě navíc byla v roce 1986 otevřena školní tělocvična (pamětníci si jistě vzpomenou, že do té doby probíhala výuka tělesné výchovy ve zdejší sokolovně), vznikl komplex budov tak, jak ho známe dnes. Celou tuto akci připomíná pamětní deska ve vestibulu nové části pavilonu. Poslední stavební úpravou začátkem 90. let bylo zastřešení sedlovou střechou na všech nově vybudovaných přístavbách. Díky vedení obce a občanům Kostelce a okolních vesnic, kteří strávili v rámci „Akcí Z“ spoustu volného času budováním školního komplexu pro své ratolesti, se můžeme v Kostelci chlubit největší mimoměstskou základní školou v okrese Kroměříž.

Co všechno se změnilo v posledním desetiletí

Škola se po dobu své existence vyvíjela a měnila. V posledním desetiletí sice proběhly pouze dílčí opravy budov, přesto škola prošla velkými změnami. Změnilo se to, že každá škola musí hledat možnosti získání financí nejen od zřizovatele, ale také prostřednictvím různých projektů a grantů. Každoročně se nám podaří napsat úspěšné projekty, z nichž můžeme financovat nadstandardní aktivity žáků, případně zakoupit potřebné materiální vybavení. Tak se nám podařilo vybavit keramickou dílnu, získat kostýmy a ozvučení pro divadelní soubor, sportovní potřeby k netradičním sportům, nakoupit mikroskopy a budovat učebnu v přírodě. Zajistili jsme také cestovné pro autobusovou dopravu na akce mimo obec nebo např. metodické výměny zkušenosti učitelů z různých škol v republice. Měnil se také obsah a metody vzdělávání. Do školního roku 2006/2007 se ve škole pracovalo ve všech ročnících podle vzdělávacího programu Základní škola. V letošním školním roce již pracuje 1. a 6. ročník podle školního vzdělávacího programu Petrklíč, v němž učitelé využili prostředí vesnické školy a obsah učiva přizpůsobili potřebám svých žáků, školní družina realizuje vzdělávací program Petrklíček. Program školy se zaměřuje hlavně na ekologickou výchovu a na výchovu ke zdraví. Škola se již v roce 1993 zapojila do projektu Zdravá škola (později s názvem Škola podporující zdraví), který se opírá o tři pilíře – pohodu prostředí, zdravé učení a otevřené partnerství. Snahou je, aby školní práce byla založena na respektu, vztazích mezi lidmi, komunikaci a spolupráci uvnitř i vně školy. Důležitá je vzájemná důvěra mezi učitelem a žákem. Žáci mají možnost vyjádřit své názory a podílet se na každodenním běhu školy prostřednictvím školního parlamentu. Aby se však zde žáci i učitelé cítili příjemně, potřebují kvalitní a kulturní pracovní prostředí. To se škola snaží neustále zlepšovat. A tak je v budově k dispozici obchůdek, nápojový automat i s posezením, na chodbách jsou relaxační koutky. Žáci mají možnost o přestávkách využívat tělocvičnu a počítačovou učebnu. Dvě počítačové učebny jsou vybaveny přístupem na internet, dataprojektorem, tiskárnami. Od školního roku 2005/2006 jako jedna ze čtrnácti pilotních základních škol v rámci projektu Ekogramotnost do škol,který je financován z ESF, ověřujeme zařazování environmentální výchovy do výuky. To znamená, že žáci mají možnost v rámci projektových dnů, ale i v běžných hodinách různých vyučovacích předmětů, dozvědět se co nejvíce o problematice trvale udržitelného rozvoje, o životním prostředí a jeho ochraně. Aktivně se zapojují do třídění odpadu ve škole a jejich snaha je zúročena nejen dobrým pocitem, ale také v roční celoškolní soutěži, která je zaměřena právě na ekologickou výchovu. Novinkou, kterou právě budujeme v naší škole a která bude jistě sloužit ke zkvalitnění i k zpestření výuky, je učebna v přírodě. Tento projekt vzniká díky aktivitě některých učitelů a vedení školy, kteří vyvíjejí intenzivní činnost v oblasti získávání dalších financí prostřednictvím projektů a grantů. Učebna v přírodě je projektem na úpravu školního pozemku a vytvoření nové učebny. Základní škola se výrazně profiluje v oblasti prevence sociálně patologických jevů. V roce 2007 získala finanční dotaci ze Zlínského kraje na projekt Naše škola – zdravá škola. Díky této dotaci měli všichni žáci druhého stupně možnost zúčastnit se zážitkových kurzů v Domě Ignáce Stuchlého ve Fryštáku, které se zaměřují na vztahy mezi lidmi a na prevenci. Žáci zde prožili tři dny plné her a aktivit určených pro podporu kamarádských vztahů a zdravé komunikace ve třídě, na aktivní spolupráci, ale i protidrogovou prevenci. O tom, že se dětem ve Fryštáku líbí a akce zde konané jsou pro třídní kolektiv přínosem, svědčí i zájem žáků o opakování těchto kurzů. I proto jsme se stali partnerskou školou DIS Fryšták při plnění projektů, na které jsou finance z ESF. Je velmi obtížné vyjmenovat všechny aktivity, akce, projektové dny a exkurze, bez kterých si již jen těžko dokážeme představit školní rok. Staly se nedílnou součástí koloritu naší školy. Ke každodennímu životu patří také vysílání školního Rádia Tarzan, které vítá žáky do nového dne. O dění v naší škole se rodiče a veřejnost dovídají prostřednictvím školního časopisu Kaňka. O svých schopnostech a dovednostech se žáci mohou přesvědčit i mimo zdi naší školy. Účastní se řady soutěží, ze kterých si často přivážejí úspěchy a ocenění. Velkou tradici má divadelní soubor Klíček. Vznikl ve školním roce 1993 – 1994 a představil se modernizovanou verzí pohádky O Jeníčkovi a Mařence. Toto vystoupení vzbudilo velkou odezvu a inspirovalo učitele i děti k pokračování v činnosti. Jelikož nejčastějším publikem jsou žáci MŠ a I. stupně, je pochopitelné, že Klíček hraje především pohádky (klasické i vlastní). Do každé z nich se promítá charakteristický rukopis režiséra: písničky, komunikace s diváky, nástupy z různých částí sálu. Že je činnost divadelního souboru úspěšná, dokazují úspěchy na okresních a krajských přehlídkách - Hulínském pohádkovém jaru, Pohádkové Kroměříži, Hvozdenském měšci, v letošním roce také ve Starém Městě na krajské soutěži Žebřiňák. Soubor si pravidelně odváží ocenění poroty nejen za herecké výkony, ale také za hudbu, kostýmy i režii. Mezi největší úspěchy mladých herců patří 1. místo – Pohádková Kroměříž, 2.místo – Hvozdenský měšec. Dlouhodobý projekt Za čtyři roky poznáš Evropu má na naší škole velkou tradici. Díky němu se velká část žáků druhého stupně seznámila se zeměpisnými a kulturními zajímavostmi různých zemí. Mezi navštěvované země patří Švýcarsko, Itálie, Francie, Anglie. Obzvláště populární je ubytování v hostitelských rodinách, neboť zde jsou děti přinuceny při komunikaci používat cizí jazyk. Škola se výrazně preferuje v oblasti dopravní výchovy, ve čtvrtém ročníku si žáci prohloubí znalosti v rámci nepovinného předmětu. Škola úspěšně spolupracuje s Policejní školou MV Holešov, s Policií ČR. Obě instituce jí pomáhají při realizaci řady projektů. V dopravní výchově i v dopravních soutěžích patří naši žáci mezi nejlepší v rámci okresu a získali ocenění také v rámci kraje. Škola také pořádá kulturní akce a soutěže pro učitele a žáky v rámci regionu. Nejznámější je pěvecká soutěž Kostelecký slavíček a sportovní turnaj ve florbalu pro učitele – Batůžkový turnaj. Výčet zajímavých činností, projektů a akcí, které se uskutečňují v naší škole, by mohl dále pokračovat. Pedagogové každoročně přicházejí s novými nápady, jak vyučování dětem zpestřit a přitom zachovat jeho smysluplnost. Jejich snahy doplňují také správní zaměstnanci, kteří vytvářejí příjemné pracovní prostředí pro děti i dospělé. Výhodou je, že vedení školy nachází oporu ve zřizovateli, který podporuje nejen běžný chod školy, ale také neobvyklé aktivity. Vždyť společným cílem je, aby z naší školy odcházeli žáci spokojení, sebevědomí, se správným žebříčkem hodnot.


Devět let v základní škole
(žákovská práce)


Když se tak zamyslím, připadá mi to jako včera, co jsem stál před budovou školy plný dojmů a očekávání,
ale i nejistoty před tím, co mne čeká.Tak jsem přišel do první třídy jako nepopsaný list a zdejší páni učitelé
a paní učitelky měli nelehký úkol naučit mě nové věci, aby se ten čistý papír zaplnil. A tak to šlo vyučovací hodiny, dny, týdny a roky. Procházel jsem základní školu ročník po ročníku,
získával jsem nové vědomosti, zážitky a ponaučení, ale hlavně jsem získal nové přátele.
Snad jako každý i já budu vzpomínat na chvíle veselé a radostné, které jsem prožil, ale je také důležité
vzpomínat na chvíle méně radostné, možná i smutné, protože mnohdy právě z takovýchto perných chvil plyne to
největší ponaučení pro život.Každý z nás se dostane do situace v dospělejších ročnících, kdy si řekne,
že už chce vypadnout ze základky na střední školu. Ale myslím si, že čím víc se konec té devítileté éry blíží,
člověk si uvědomí, že zážitky, které na základce prožil, se už možná nikdy opakovat nebudou.
A tak si stejně řekne, že se mu pryč nechce. Ale ten pomyslný konec nemusí být smutný, protože každý konec
znamená začátek něčeho nového a zajímavého, nové zkušenosti a zážitky. Před tím, než člověk odejde za něčím novým
a bude stát před školou a loučit se, by si měl říct, co mu vlastně dalo devět let studia a života na základní škole.
Když si tuto otázku položím já a ohlédnu se za sebe, jak vypadalo mých devět let, tak za sebou nevidím brázdu škod,
ubíjející a nudný stereotyp ani trnitou cestu. Vidím za sebou tu pomyslnou cestu, která byla pestrá, plná poznání,
ale také problémů, které mi ovšem pomohli vyřešit přátelé a učitelé, kteří k této cestě neodmyslitelně patří.
Je to prostě nepopsatelný zážitek a tím si musí projít každý z nás. A pokud se někomu zatím nedaří procházet školou tak,
jak by si představoval, nezoufejte a zkuste začít zítra jinak. Třeba se vám to podaří.
Jakub Tomeček (9.tř.)



Seznam zaměstnanců

Za 110 let se na naší ZŠ vystřídalo nespočet učitelů. Někteří zde vyučovali desítky let, některé nasměrovaly životní cesty
po několika letech na jiné školy či do jiných pracovních sfér.
Přesto se všichni nesmazatelně zapsali do historie naší školy a obce a zůstávají v srdcích a vzpomínkách jak svých kolegů,
tak především žáků.
Zde jsou jména těch, kteří na naší škole učili od roku 1946 do června 2007 (jména jsou uvedena bez titulů):


Magda Bakalová Alice Bakalová Bedřiška Bahnerová Pí Bajgarová Jitka Barboříková p. Beneš Petr Bubla Markéta Caklová Ivana Cápíková Jarmila Cveková Hedvika Černá Zuzana Červená Jitka Čubová p. Daněk Eva Darebníčková Aleš Diatka Alena Dorotíková Viktor Dohnal Svatoslava Dostálová Alois Dudík Alfons Glos Ladislava Hapková Helena Hluštíková Tomáš Homola Květoslava Horáková Magda Hurtová Ludmila Houserková Miroslav Chupík Věra Janíčková (Chupíková) Stanislav Chvátal p. Chytil Dana Chytilová Jiří Jakoubek Manželé Kostruhovi František Košina Zdeněk Kartousek Marie Kovářová Pavla Kojecká Jaroslava Koudeláková Dagmar Křenková (Polepilová) Renata Mlčáková (Kozáková) Ivana Kleinová Ludmila Klvaňová p. Kolouch Jaroslav Kuben Jaroslav Kubeša Stanislav Kurfürst František Kusala Magda Kuchařová Zdeněk Krejčí děkan Karel Látal Petr Lipner Jan Lošťák Hana Loderová Jarmila Machálková Alice Maršíková Petra Martínková Oldřich Mikulík Hana Minaříková Ivana Mikulenková Lýdie Navrátilová Kamila Neumannová prof. Novák Richard Olle Jiřina Oralová Ludmila Orlichová Marie Papežíková Vlastimil Pavelec Věra Pavelcová Jan Piskač Svatopluk Pivoda Marek Popelka Vlasta Pospíšilíková Libuše Prusenovská Petr Přikryl Dagmar Přikrylová Eva Patrunová Albín Pumprla Jiřina Rafajová Lucie Rákošová Bohumil Rozsypal Zdena Rozsypalová Marie Rozsypalová Pavla Rulíšková Stanislav Sadil Eva Smažilová pí Smýkalová Eva Sehnalová Karolína Skřičková (Drápalová) Anežka Sládečková Vlasta Sovadinová Zita Spáčilová Zdeněk Stojan Lenka Stojanová Zdeňka Svobodová Pavla Ševčíková Drahomíra Ševelová Libuše Šíchová Dagmar Šimková Irena Šišková Eugen Škňouřil Ludmila Školoudová Jana Šrůtová Vlasta Štěpánková Vladimír Štibora Valburga Šuláková Ludmila Šverdíková Marie Tatýrková Miluše Tothová Ivan Tiefenbach Jaroslav Tomeček Dana Tomečková -Palmeová Dagmar Valtrová Jarmila Vaclachová Ladislav Vaculík Josef Vaculík Ludvík Vaškových Jana Vaňková MilušeVelclová (roz. Bělíková) Drahomíra Vírová Antonín Voltner pí Volková Drahomíra Vyhlídalová Dagmar Zakopalová (Pokorná) Emil Zaoral Alena Zapletalová Dagmar Zubovová


Ředitelé školy od roku 1898 do roku 2009




1899 – 1900 Rudolf Sedlák – řídící školy
1900 – 1908 Robert Galuška – správce školy, od školního roku 1901 – 1902 řídící školy
1908 – 1909 Jan Janečka – t.č. správce školy
1909 – 1921 Josef Chvátal – správce školy, od školního roku
1915 – 1916 řídící školy
1921 – 1922 Emil Forýtek – zatímní řídící učitel
1922 – 1937 Emil Hubík – řídící učitel
1937 – 1938 Marie Tatýrková – správce školy
1938 – 1940 Vincenc Mikulík – řídící učitel
1940 – 1945 Bedřich Daněk – zatímní řídící učitel
1945 – 1946 Drahomíra Vránová – zastupovala zatímního řídícího učitele Daňka do 15. 9. 1945
1945 – 1951 Marie Tatýrková – od 15. 9. 1945 řídící učitelka Obecné školy
1945 – 1952 Emil Zaoral – ředitel Měšťanské školy

V roce 1951 byla sloučena Měšťanská a Obecná škola do jedné devítileté školy. Ředitelem ve školním roce 1951/52 byl Emil Zaoral.

1952 – 1968 Drahomíra Vránová – ředitelka školy
1968 – 1971 Ladislav Vaculík – ředitel školy
1971 – 1988 Stanislav Sadil – ředitel školy
1988 – 1990 Alena Zapletalová – ředitelka školy
1990 – 1993 Alena Grajciarová – ředitelka školy
1993 – 1996 Tomáš Homola – pověřený řízením školy
1996 – 2009 Alena Grajciarová – ředitelka školy
2009 - 1.pol.Věra Dudíková – pověřená řízením školy
2009 – dosud - Zdeněk Ballnér - ředitel školy


Správní zaměstnanci od roku 1945:




Darebníčková Anna Máčal Josef Danihelová Jitka Rotrová Marie Grygerová Zdenka Rušikvas Jaroslav Hudeček Hynek Svačinová Marie s manželem Hudečková Ludmila Sklenářová Ludmila Hudečková Vítězslava Topič Ivan Hráček Antonín Zmeškalová Zdena Jurčíková Zdeňka Zmeškalová Hana Kuželová Ladislava


Aktovka a já
(žákovská práce)


Jsem v 1. třídě a mám červenou aktovku s Micky Mousem. Aktovka má dvě malé boční kapsy a tři větší.
Je to moje kamarádka, ale nechtěla jsem s ní pořád být. Raději jsem byla s mojí opravdu nejlepší kamarádkou Luckou,
a tak jsem se vždy na ni ráno těšila. Jednoho rána jsem přiběhla na zastávku a Lucka se ptá: „Kde máš aktovku?“
„A jejda, nechala jsem si ji doma, autobus za chvíli přijede!“ Rychle utíkám domů. Ještě, že bydlím od nástupiště jen kousek.
Zazvoním na zvonek a čekám, až mi mamka otevře dveře. Už se otvírají a já utíkám do kuchyně pro svoji druhou opuštěnou kamarádku.
Nasazuji si ji na záda a utíkám zpět na nástupiště. Autobus právě přijíždí a já si říkám: „Ještě, že jsem ho stihla.“
Dojela jsem do školy a zbytek dne byl bez problémů a bez zapomínání.
Anežka Lajdová (8.tř.)


Historie se opakuje


Je čtvrt na osm, sedím v ředitelně a otevřenými dveřmi se dívám, jak děti přicházejí do školy.
U chodníku zastavuje škodovka a z ní vystupuje prvňáček. Veselým krokem směřuje ke škole, v tom se v půlce cesty zastaví,
otočí a utíká zpět směrem k autu. Je mu špatně? Bojí se jít do školy? Nasedá do auta a spolu s maminkou odjíždí.
Za deset minut je škodovka zpět u školy a malý Pavlík opět vystupuje z auta. Tentokrát si už nese školní aktovku a maminka
se na něj usmívá. Má už své zkušenosti s Anežkou a nedělá z toho vědu. Zkrátka historie se opakuje.
Mgr. Alena Grajciarová,
ředitelka školy




Text je součástí sborníku vydaného ke 110. výročí založení školy.




Historie - shrnutí

Škola, postavená na místě, kde dodnes stojí, byla otevřena v roce 1898, byla trojtřídní a navštěvovaly ji děti z Kostelce a Karlovic. V roce 1922 byla při místní škole zřízena živnostenská škola pokračovací pro učně z Kostelce, Karlovic a Roštění. Po skončení 2. světové války dala zemská školní rada v Brně dne 31. července 1946 povolení k vybudování měšťanské školy v Kostelci pro děti z Kostelce, Karlovic, Roštění, Němčic a Staré Vsi. Dalším významným předělem v historii školy byl rok 1976, kdy započala generální oprava školní budovy a byl schválen projekt výstavby nových částí školy. Od roku 1993, kdy byla škola zařazena Národním centrem podpory zdraví do sítě tzv. Zdravých škol (96 škol v České republice), se postupně mění tvář školy podle požadavků na vzdělání a výchovu moderních mladých lidí. Nosným bodem celého projektu Zdravá škola je slovo vztah, ať už v pozici učitel - žák, žák - učitel nebo rodiče - škola.

Do těchto vztahů se na všech úrovních promítla svoboda projevu, možnost vyjádřit svůj názor a spolupracovat na každodenním běhu školy. Žáci pravidelně interpretují své názory a požadavky ředitelce školy prostřednictvím zasedání školního parlamentu, ale zároveň jsou na ně touto cestou kladeny úkoly či problémy k vyřešení ze strany vedení školy. Škola v současné době se skládá z několika částí - ze staré budovy, ke které byly postupně přistaveny další 3 pavilony - pavilon pro 2. stupeň, školní jídelna a tělocvična. Z dalšího vybavení školy lze zmínit počítačovou učebnu, uměleckou učebnu, jazykovou učebnu, učebnu pro výtvarnou výchovu, posilovnu a učebnu fyziky. V areálu školy se dále nachází pozemek pro pěstitelské práce a parkoviště.